Britská kočka

Historie

Už podle názvu nás historie této kočky přivádí do Anglie na přelomu 19. až 20. století. Někdejší majitelé koček se snažili o vytvoření nového plemene. Proto křížili perskou kočku s kočkou domácí. Výsledkem měla být mohutná, ale krátkosrstá ,,šelmička“. Ze začátku byla v chovu považována za britskou kočku pouze kočka s modrou barvou srsti. Do roku 1976 mohla být britskou kočkou, kterákoliv domácí kočka splňující požadovaný standart pro chov. Po roce 1981 bylo prohlášeno plemeno britské krátkosrsté kočky za samostatné.

Vzhled

Britská kočka se řadí mezi středně velké až velké kočky. Váha dospělého jedince se pohybuje mezi 4 až 9 kg. Dále se vyznačuje robustní a kulatou hlavou, krátkým silným krkem, širokým a rovným nosem. Oči má posazené daleko od sebe a jejich barva závisí na zbarvení kočky. ,,Britky“ bývají bílé, černé, želvovinové, mramorované, modro-krémové a modré. Právě s britskými krátkosrstými modrými kočkami se setkáváme nejčastěji. Jejich barva očí bývá z pravidla žlutá.

Co se týče srsti, měla by být krátká a hustá. Ve vrhu se čas od času vyskytne i dlouhosrsté britské kotě. Přestože rodiče jsou oba krátkosrstí, vlivem genů může dojít i k této ,,odchylce”. Tito jedinci se u většiny chovatelů nepovažují za pravé britské kočky .

Povahové rysy

Jako každá kočka má i tato ráda svůj klid a své pohodlí. Bývá přátelská, chytrá, ale nepotrpí si na intenzivní mazlení a pozornost. Na každou větší změnu je potřeba kočku připravit, jelikož nemá ráda prudké a náhlé změny.

Britská kočka nebývá moc aktivní, spíše vyhledává pohodlí gauče. Proto si nemusíte dělat velké výčitky, pokud si ji chcete pořídit i do menšího panelového domu.

A co vy? Přikláníte se spíše ke společnosti této ,,anglické dámy” nebo ke společnosti domácí Micky?