Srovnání chovu ovcí kdysi a dnes

Tento článek bude trochu jiný, než ty předešlé. Dnes se zaměříme na chov ovcí kdysi a dnes. Dozvíte se plno věcí z historie chovu tohoto živočicha. Dozvíte se, jaký byl život mistra ovčáka až po rapidní pokles chovaných ovcí na našem území.

Historie chovu oveček

Chov ovcí společně s chovem koz je nám znám už od počátku 9. století. Zpočátku byly ovce chovány především pro mnohostranné zážitky a obrovskou odolnost vůči klimatickým podmínkám. Vývoj tohoto chovu se nejvíce odehrála v oblasti Beskyd a Karpat. (Konkrétně valašnicko-salašnický způsob chovu) Na počátku byly ovce velmi intenzivně dojeny.

Ve 14. století na území České republiky podílel chov ovcí až na ¾ stavu všech hospodářský chovaných zvířat. Za velmi důležitý se také pokládá doba feudalismu. V těchto dobách se o ovce starali již speciální mistři ovčáci, kteří dokonce měli svůj samostatný 4. stav. V těchto dobách začala naším územím znít písnička ‚Ovčáci čtveráci‘, kterou zpíváme dodnes. (Čtveráci – to právě znamenalo onen 4. stav)

Práce ovčáků se pokládala za velmi cennou, důležitou a respektovanou. Takový ovčák byl brán za velmi důležitou osobu. Být ovčákem mělo také hodně výhod. Především onu ‚svobodu‘ – ovčáci měli například možnost oženit se bez souhlasu svého pána, dále byli osvobozeni od roboty a jejich děti mohly jít na studia.

Kvůli krizím se ale počet ovcí začal postupně snižovat, a tak z počtu ovcí v roce 1837 (což bylo asi 2 300 000 kusů) klesl v roce 1935 na počet pouze 40 300. Naopak vzestup přišel v době socialismu, kdy bylo v roce 1990 zaznamenáno 430 000 ovcí. Další hluboký pokles přišel v letech od 1991 – 2000. Za vinu je to pokládáno vysokou agilností předešlých politiků. Ti podepsali po pádu tzv. ‚železné opony‘ smlouvu, ve kterých odsouhlasili, že se bude nakupovat levnější ovčí vlna z Austrálie. (To způsobilo výrazný snížení stavů chovaných ovcí) Aby byly ovce tedy užitečné i na našem území, začali se chovat převážně kvůli kvalitnímu masu. To ale způsobilo další rapidní pokles ovcí na území nejen v České republice, ale i ve světě.

Chov ovcí dnes

Pokud bychom to měli porovnat s dnešním chovem ovcí, Česká republika značně pokulhává. Naše země dokonce patří ve spotřebě ovčího a jehněčího masa k zemím s opravdu velmi nízkou spotřebou. Spotřeba se pohybuje pouze na úrovni nějakých 0,15 kg. A to i přesto, že ovčí a jehněčí maso patří mezi ty nejkvalitnější ve světě. Nejvíce ovcí je naopak chováno v Austrálii, Asii a v Africe. V současné době se však ovce chovají převážně hlavně kvůli jejich všestranného zužitkování. Ovce jsou schopné kromě hlavních produktů, což jsou hlavně kůže, vlna, rohy a paznehty, mléko a maso, chovány pro produkty vedlejší, což můžou být střeva, krev, lanolin, lůj nebo předžaludky. Dalším užitkem je například produkce mrvy a vypásání chráněných území nebo míst, které jsou pro ostatní hospodářská zvířata nedostupná. Jehněčí maso bývá nejvíce ceněno hlavně v jižních státech Evropy – to jsou Řecko nebo třeba Itálie. Jako maso je velmi snadno stravitelné. Často se označuje za maso dětí a starců. V několika zemích se dokonce prodává lidem v rekonvalescenci.

Cena jatečných zvířat se pohybuje přibližně okolo 35,- až 45,- Kč za kilo. U ovcí se cena pohybuje zhruba okolo 20,- až 18,- Kč.

Předci dnešních kulturních plemen

Muflon (Ovis musimon) – předek evropských a asijských ovcí

Arkal (Ovis vignei) – předek ovce stepní

Urial (Ovis orientalis) – předek ovce kruhorohé

Argali (Ovis ammon) – předek ovce středoasijské

Ovis nivicola – předek ovce sněžné

Ovis canadensis – předek ovce tlustorohé

Doufám tedy, že se Vám alespoň trošičku článek líbil a Vy jste se dozvěděli něco málo o tom, jak vážený byl chov ovcí kdysi a jak je to s nimi teď.