Také to u vás funguje tak, že si sednete doma k jídlu, a váš pes si k vám sedne a začne kňučet, slintat a prosit vás o to, abyste mu dali tu dobrotu, na které si právě pochutnáváte? Kouká na vás těmi nejsmutnějšíma očima a z jeho výrazu byste mu nejraději dali i ten kus svíčkové, kterou máte schovanou na nedělní oběd?
Nepodléhejte však smutnému a prosícímu výrazu vašeho psa, ale naopak. Dejte mu jasný povel na místo a trvejte na tom, aby pes na místo opravdu šel. Pokud psovi dáte od vás jídlo jednou, bude ho chtít i podruhé a potřetí a pak už se v klidu nenajíte nikdy, protože váš pes u vás bude neustále loudit.
Máte-li malé štěňátko, tak ho od malička učte, aby vás nechal najíst a neloudil. Pokaždé, když za vámi přijde a začne žebrat, abyste mu dali kus toho co jíte, dejte mu očichat přesně to, co váš pes rád nemá. To znamená, že pokud u vás žebrá, tak mějte u ruku například česnek, nebo papriku a podejte ji psovi ať si od vás vezme.
Zjistí-li pes, že to co mu podáváte není nikdy nic z toho, co by ho mohlo zajímat, s žebráním přestane. Jestliže však dostane to, na co má chuť, tak nepočítejte, že dá pokoj. Po snědení toho, co jste mu ze své porce věnovali bude chtít přidat a jeho škemrání se jen tak nezbavíte.
Další řešení toho, jak si poradit, když váš pes žebrá je, dát mu do misky jídlo v momentě, kdy sami jdete jíst. Pes se bude věnovat své potravě a na vaší pak nebude mít již chuť. Jen pozor, aby neměl rychleji dojedeno jak vy, což se klidně může stát. Pak platí pravidlo nepovolit a být důslední. Nedejte psovi od vás to, oč škemrá, ale to, co mu nechutná.
