Deset nejoblíbenějších domácích mazlíčků (druhá část)
Dalšími třemi nejoblíbenějšími domácími zvířaty jsou myši, morčata a papoušci.
5. Myši
Myši k chovu neboli laboratorní jsou potomky myši domácí, která se latinsky nazývá Mus musculus. První myši jako domácí mazlíčci byli chování v palácích v Japonsku a Číně. Myš má délku života kolem roku a půl až třech let.
Myši jsou noční živočichové a rádi se schovávají v zemi. U nás jsou rozšířené také polní druhy jako hraboš, které často slouží jako kořist velkým dravým ptákům. Laboratorní myši se zase chovají jako potrava pro hady, pavouky, ještery apod. nebo k laboratorním testům.
Jsou jednoduché na chov. Jako potrava jim slouží semínkovité směsi, obilí, kukuřice, zelenina či ovoce. Myši se lehce množí a v některých zemích jsou chovány jako delikatesní pochoutka k jídlu.
6. Morčata
Morčata patří mezi hlodavce stejně jako křečci nebo potkani. Pochází z And, do Evropy byli dovezeni v 16 století. Od té doby se stali populárními domácími mazlíčky, hlavně díky jejich nenáročnosti. Morčata nejsou nijak zvlášť aktivní, neskáčou ani nešplhají, nijak rychle neběhají, jsou tedy schopni pobývat v poměrně malém prostoru.
Stejně jako potkani jsou to tvorové společenští, proto je lepší chovat je po dvou. Morčata jsou poměrně nepořádná, často špiní svůj příbytek jídlem nebo vodou – překlápí misky a označují si své území močí. To se může stát i po vyndání morčete z klece. Klec je lepší s plným dnem a s vyměnitelnou podestýlkou, protože je potřeba ji často čistit.
Morčata jsou jinak velmi přátelská, neprojevují agresi a lehce si přivyknou na společnost člověka. Je třeba je ale chránit před většími domácími zvířaty, jako jsou psi a kočky, která by je mohla brát jako kořist.
Jako potrava jim slouží převážně tráva, vojtěška, také jedí vlastní výkaly, tak jako lidé si morčata nedokážou vytvořit vlastní vitamín C a proto je vhodné jim dávat čerstvé ovoce a zeleninu.
7. Papoušci
Papoušci mají jednu velkou výhodu proti ostatním domácím zvířatům – dokáží se naučit mluvit nebo zpívat. Také vedou před ostatními svou estetickou stránkou. Charakteristickým znakem papouška je jeho silný zahnutý zobák. Většinou bývá zbarvený.
Papoušci se vyskytují v přírodě v tropických a subtropických oblastech Afriky, Ameriky, Asie a Austrálie. Jsou považováni za nejinteligentnější ptáky. Živí se převážně semínky, ovocem, nektarem, pupeny, někteří papoušci se v přírodě živí dokonce drobnými členovci.
Papoušci jsou většinou drženi v klecích, měli by ale být pravidelně pouštěni, aby se mohli proletět. Větší druhy jsou chovány ve voliérách. Papoušci vyžadují velkou péči, je třeba jim věnovat dostatečnou pozornost a stimulovat intelektuálně. Některé prameny tvrdí, že vyžadují skoro tolik péče jako tříleté dítě. Menší druhy papoušků žijí průměrně od 15 od 20 let.
