Chov činčil
Činčila, říkáme si, copak je to za zvířátko? A jakpak to vůbec vypadá? Znám to?
Jsou to krásní tvorové a pokud si je ochočíte, velmi vděční. Dá se říci, že je to něco mezi veverkou a králíkem. Jsou různých barev a mutací těchto zvířátek, řekla bych, je až nespočetně mnoho.
Nejčastěji chované druhy
* Black velvet – sametově černé zbarvení se světlým bříškem
* Wilson white – celá úplně bíla krom konců uší a ocasku ty má černě nebo tmavě zbarvené
* Black ebony – barva ebenově černá
* Tower beige – dominantní béžová
* Afro violet – barva fialová
* Činčila sapphire – lesklá tmavší šedo modrá barva
* Dark ebony – úplně uhlově černá
To by byly asi ty nejvíce chované druhy barevných mutací. Pokud se rozhodneme, že si činčilu pořídíme, musíme myslet hlavně na to, abychom jí mohli věnovat dostatek času a také velké chovné prostory. Činčily potřebují denní vypouštění z klece a proběhnutí, jsou velmi hyperaktivní. Také potřebují hodně pozornosti a péče, jinak vám obrátí klec “vzhůru nohama”.
Další pravidlo nezbytné pro chov činčily – nejsou mazlíčci na mazlení, mají v sobě hodně genů z divočiny, a proto nemají rády, když na ně saháte nebo je chytáte. Pořád nejsou natolik přizpůsobeny, aby jste se s ní mohli mazlit, jako například s králíkem. Nezoufejte, v každém případě jsou i výjimky, které potvrzují pravidlo a pokud jsou ochočené, rády po vás budou běhat a drbat vás ve vlasech a myslím, že i při pravidelném vypouštění z klece si s nimi užijete mnoho legrace.
V každém případě, ať tak či tak, jsou moc milými a zábavnými společníky v domácnosti a nikdy se s nimi nebudete nudit.