Ochočení činčil

Ochočení činčil

Ochočení činčil není jednoduchá věc, jako u každého zvířátka, které si přivezete domů. Poté, co si činčilu přivezete domů, je dobré ji hned dát do klece a ne ji vypouštět ven. Musí si na Vás zvyknout je to velice energické zvíře.

Obydlí činčil

Klec by měla být veliká podle toho, kolik činčil chcete chovat, ale i jedna činčila potřebuje prostor a pohodlí. Nejlepší klec je drátěná, neměla by být ničím natřená, protože rádi okusují klece. Spousty lidí, včetně mě jsme zvolili klec vlastní výroby ze dřeva. Jediná nevýhoda je že ji okusují. V kleci by neměly chybět poličky, aby činčily mohly skákat z poličky na poličku. Jsou velmi pohyblivé a málokdy zůstanou v klidu.

Pokud budete vyrábět svou vlastní klec, nezapomínejte na potažení silným pletivem, které nerozkoušou, rádi koušou a slabé pletivo pro ně není překážka. Další věcí je umístění klece – měla by být na světle, ale ne na přímém slunci, nebo v průvanu, mohly by totiž onemocnět. Nedílnou součástí klece by měly být větve nejlépe ovocných stromů. Činčily nejen že po nich lezou, ale obrušují si o ně zuby, proto větve nesmějí v žádném případě chybět.

Aklimatizace činčily

Jak má klec vypadat jsme si řekli a vrátíme se k tomu, co dělat, když činčilu přivezeme domů:

Dáme ji do klece a budeme ji chvilku pozorovat, než prozkoumá své nové okolí. Po nějaké chvíli strčíme do klece celou ruku a počkáme, co se bude dít. Činčila vám po ní pravděpodobně začne lézt a prozkoumávat. Můžeme zkusit dát na dlaň rozinku (jejich nejoblíbenější pamlsek) a počkat, až si pro ni přijde a uvidíte, že ano, protože rozince neodolá žádná činčila. Pak můžete zkoušet různé praktiky – otevřít dvířka, nastavit se ke kleci tak, aby Vám mohla skočit na ramena, i tam bude velmi spokojená.

Autor obrázku: Theis Kofoed Hjorth

Pokud máme tohle vše za sebou a činčila i Vy jste to bez problému zvládli, nechte otevřená dvířka a činčilu nechte vyběhnout z klece. Sami si sedněte v místnosti na podlahu a pozorujte co se bude dít. Pokud k Vám přiběhne a vyskočí si na Vás dejte jí rozinku jako pamlsek a za nedlouho budete kamarádi.

Je to dlouhý proces ochočování, ale pomalu a jistě si na Vás zvykne a pak už stačí, když Vás uvidí, bude Vám skákat po rameni a nohách, bude Vás drbat ve vlasech. Samozřejmě nikdy to nebude zvířátko na mazlení, sem tam se nechá podrbat za dobrotu, ale nikdy se s ní nebudete moci muchlovat, nemají to rády.

Spousta lidí říká, že je to kvůli ještě nevyprchaným genům z divočiny, někdo zase, že nemají rády, když se na ně sahá kvůli srsti. Názory jsou různé, jediné, co mohu potvrdit z mnoha odchovaných činčil je to, že jsou činčily, které se nenechají ani pohladit a jsou činčily, které si ke mně přijdou jedině pro podrbání a laskání. Z toho vyplývá, že každá z nich je jiná a jedinečná.

468x282-1481547929.jpg

ZANECHAT ODPOVĚĎ