Grimm
Náš děda měl šedesáté narozeniny a my jsme přemýšleli, co mu máme koupit. Došli jsme k závěru, že babička s dědou potřebují nějaké zpestření do života a proto by bylo nejlepší koupit jim něco, s čím si budou moci pohrát, zabavit se a jaké aby jim to přidalo trochu starosti. A tak jsme došli k nápadu koupit psa.
Zprvu jsme netušili, jaké plemeno bychom měli pořídit. Nechtěli jsme nějakého velkého psa, jelikož jsme měli strach, že by ho nezvládli. Ale zároveň jsme nepotřebovali tak zvaného „plyšáka „, který by se válel po pohovce. Náš děda je amatérský myslivec, tak jsme si řekli, že by bylo dobré koupit mu nějaký doprovod do lesa. Mnoho jsme studovali – pročetli jsme si spousty informací o mnoha plemenech. A nakonec jsme došli k Jagteriérovi. (Jag – z německého překladu znamená myslivec a teriér – je všeobecně menší pes.)
Tak jsme jeli k chovateli. Nejen, že jsme si vybrali krásné štěňátko, ale také jsme se dozvěděli další informace a mimo jiné poznali i rodiče našeho malého Grimma.
Už jak jsme byli na dvorku a vybírali jsme si, které ze štěňátek je to pravé, věděli jsme, že se děda s pejskem opravdu nudit nebude. Protože toto plemeno je velmi neposedné. Je snad stále v pohybu, navíc je velmi rychlý.
Když později došlo na předávání dárku, tak jsme měli obavy, zda jsme udělali správně. Měli byste vidět, výraz našeho dědečka, když spatřil tu velikou krabici, z které se ozývalo kňourání. Ačkoliv měl strach, z toho co ho čeká, s radostí otevřel krabici. Samozřejmě se mu Grimm velice líbil. Přesto ze začátku namítal, že se obává, že na něj nebude mít dostatek času. Nakonec si našel čas a svého mazlíčka si sebou bral do lesa. A pak nám velmi dlouho popisoval, jak střelil srnku, a jak velmi rychle a efektivně jí Grimm našel.
A své kamarády i nás bavil tím, jak viděl svého psa skákat až metr nahoru. Dokonce se o Grimma staral, tak že se účastnil i několika soutěží a v mnohých i uspěl. Nyní je rád, že toto velmi živé zvířátko má a je na něj právem pyšný.