Sibiřská kočka

By: Frank Fukuchi
By: Frank Fukuchi

Historie

Tato rasa nebyla šlechtěna záměrně, a tudíž patří do tzv. přírodních plemen. První zmínka pochází z roku 1896 z území Sibiře a Ruska. Za vznikem Sibiřské kočky stojí křížení domácích koček s kočkami z Asie. Původně bylo toto plemeno nazýváno ,,ruské dlouhosrsté kočky“. ,,Celosvětovou federací chovatelů koček“ bylo uznáno od roku 1992.

Vzhled

Patří mezi větší plemena s polo-dlouhou srstí. Její robustní a svalnaté tělo doplňuje mohutný límec chlupů.

Barva

Standartním zbarvením je tvz ,,agut“. Ale mohou být i modré, mramorové, červené atd. především ale žíhané.

Oči jsou široce posazené a velké, většinou zelené barvy.

Tlapky mohutné a mezi prsty osrstěné.

Srst

Nemá sklony k plstnatění, je bohatá s mastnou hustou podsadou, která odpuzuje vodu, což je předností tohoto plemene. Letní srst je kratší a zimní o hodně hustší a delší.

Váha kočky – 4-6 kg

Váha kocoura – 6-10 kg

Povaha

Jedná se o klidnou a přátelskou kočku s mazlivou povahou. I když umí být hrdá a sebevědomá, tak se velice dobře snáší s jinými kočkami i zvířaty. Ráda objevuje nové věci, je vynalézavá a samostatná. Jako jedna z mála druhů koček se nebojí vody a ráda se koupe. Je vynikající lovkyní, ale doma nejraději lenoší. Rychle se učí novým věcem, což oceníte především při učení vykonávání potřeby na toaletu. Ke svému pánovi rychle přilne. Lidskou společnost má ráda, ale k neznámým lidem se může chovat nedůvěřivě.

Péče

Předností je nenáročná péče. Srst má samočistící schopnost, kočky by se tedy neměly koupat, aby nedošlo k jejímu poškození. Kartáčovat stačí 1x týdně, v době přelínávání (na jaře a na podzim) častěji. Hustá srst jim zajišťuje dobré izolační podmínky, proto je vhodné je chovat při nižší teplotě a domov zbytečně nepřetápět. Díky původnímu šlechtění v drsných podmínkách jsou otužilé a nejsou náchylné k nemocem.

Věk

Dožívají se okolo 10-12 let.

Sibiřská kočka
Hodnoťte
468x282-1481547929.jpg

ZANECHAT ODPOVĚĎ