Vhodný pes na canisterapii

O tom, zda je jeho pes vhodný na canisterapii, už přemýšlel jistě nejeden majitel. V podstatě úplně nezáleží na tom jaké plemeno máte, ale především na povaze vašeho psa. Pro každého jedince určitě existuje činnost, pro kterou bude nejvhodnější a v dnešní době nepřeberného množství různých psích sportů a jiných aktivit není problém si vybrat. Ale jak posoudit, jestli je právě ten váš pejsek vhodný na canisterapii?

Co je to vlastně canisterapie?

Pokud bychom se řídili doslovným překladem (canis = pes + terapie = léčba) dostaneme se k významu slova canisterapie = léčba psem. Řekla bych, že tento výsledek je v podstatě pravdivý i když je to přece jen trochu složitější. Pod slovem léčba si asi většina lidí představí polykání prášků, dodržování určených léčebných postupů, injekce apod. Ale musíme si uvědomit, že při každém léčebném postupu je velmi důležitá také psychika léčeného pacienta. Pokud má pacient nějakou pozitivní motivaci určitě léčba postupuje mnohem lépe a výsledky se dostaví rychleji. Ať už polyká prášky nebo dostává injekce.

A teď zpátky ke psům. Jistě každý majitel už poznal, jak mu jeho pes umí zlepšit náladu jenom tím, že ho radostně vítá, kdykoliv přijde domů. Je velmi příjemné vědět, že vás má někdo rád a to za každé situace. Ne nadarmo se říká: „Pokud si chcete koupit lásku, kupte si psa.“ A této vlastnosti psů se využívá mimo jiné právě u canisterapie.

Kdy to začalo a jak pomáhá….

Canisterapie se k nám do republiky dostala v 90. letech minulého století a od té doby se psi využívají u lidí, kteří mají vrozené tělesné a smyslové vady, při ochrnutí, křečích, deformacích, poruchách vnímání a vyjadřování, po úrazech, u poruch socializace apod. Dnešní výsledky dokazují, že opravdu pomáhá nejen ve zdravotnických a sociálních zařízeních.

Aktivní canisterapie pomáhá rozvíjet jemnou a hrubou motoriku a zlepšuje psychickou i tělesnou zdatnost. Klienti procvičují jemnou motoriku např. při nasazování obojku, připínání psa na vodítko, při česání a kartáčování, hlazení a mazlení pejsků. Hrubá motorika se rozvíjí formou různých her, kdy klienti vodí pejsky mezi kužely, překonávají překážky, překračují a podlézají pejsky apod. 

U pasivní canisterapie se psi používají k polohování většinou nepohyblivých klientů za odborného dohledu zdravotníků a pomáhají zahřívat určená místa na těle. Výhodou je, že psi mají normální teplotu mezi 37 – 38 °C, tedy o stupeň vyšší než člověk, kterého zahřívají.

Je můj pes vhodný?

Z vlastní zkušenosti vím, že na každého canisterapeutického psa jsou kladeny nejen fyzické, ale především psychické nároky. Proto nezáleží vůbec na tom, zda je pes čistokrevný nebo jen „voříšek“. Nezáleží na velikosti ani plemeni psa. Nejdůležitější je povaha. Pes musí mít pevnou klidnou povahu, nesmí být agresivní ani bázlivý a měl by se dobře snášet s ostatními psy. Proto je každý canisterapeutický pes testován nejen z poslušnosti, ale především z povahy a to i v různých neobvyklých situacích. Pokud pejsek nesloží tuto speciální zkoušku, nemůže canisterapii vykonávat.                                                 

Podle čeho vybírat psa na canisterapii?

Pokud se teprve chystáte pořídit si psa vhodného na canisterapii, začněte tím, že se porozhlédnete mezi plemeny, která jsou přeci jen vhodnější pro své povahy. Při canisterapeutických zkouškách posuzuji v posledních letech nejčastěji  hlavně labradorské a zlaté retrívry, border kolie, německé ovčáky a pak už je to různé, záleží spíš na povaze konkrétního jedince než na plemeni.

V případě, že plánujete psa s průkazem původu, kontaktujte raději tu chovatelskou stanici, která už má s canisterapií zkušenosti. Ale u každého štěněte je to vždy trochu sázka do loterie. Z deseti štěňat může být vhodných pouze devět a desáté, které jste si vybrali, ne a neuděláte s tím vůbec nic. Povaha se navíc dotváří teprve až v dospělosti, takže u velkých plemen to může být klidně až kolem druhého roku věku psa.

Něco úplně jiného je, pokud si vyhlédnete psa z útulku. Samozřejmě, je chválihodné, že chcete pomoci některému z opuštěných pejsků a určitě vás nechci od tohoto kroku odradit, ale převážná většina psů z útulku, až na výjimky, není ke canisterapii vhodná. Proč? Protože v útulcích končí převážně psi problematičtí, se špatnými zkušenostmi s lidmi, špatně vychovaní a nezvladatelní a často i nemocní.  A hlavně, nikdy nevíte, čím si prošli a jak se zachovají v nějaké stresové situaci, která může při canisterapii nastat. Vím o čem mluvím, měla jsem několik psů z útulku a jen jedna fenka z nich byla vhodná.

Co říci na závěr?

Canisterapie je záslužná činnost pro druhé a obdivuji každého, kdo se jí nezištně věnuje. Ale přesto, že máte určitě ty nejlepší úmysly, si musíte vždy uvědomovat, že pes je jen zvíře a zodpovídáte za něho vždycky jenom vy a nikdo jiný. Proto buďte soudní a pokud zjistíte, že se váš pes na canisterapii opravdu nehodí, najděte pro něho nějakou jinou vhodnější aktivitu. Vždyť ho přece kvůli tomu, že nesplnil vaše očekávání, nepřestanete mít rádi.

Hodnoťte
468x282-1481547929.jpg

ZANECHAT ODPOVĚĎ