Chovatelská stanice Ing. Martina Němcová, Frýdlant nad Ostravicí

    0
    10
    Chovatelská stanice Ing. Martina Němcová, Frýdlant nad Ostravicí
    Chovatelská stanice Ing. Martina Němcová, Frýdlant nad Ostravicí

    Provozuji chovatelskou stanici boloňských psíků a ruské barevné bolonky. Nabízím štěňata i importované psy.

    Chovu pejsků se věnujeme od roku 1990, kdy jsme se s manželem přestěhovali do rodinného domu a pořídili si fenku bobtaila a po půl roce i první fenku boloňského psíka. Naše chovatelská stanice byla zaregistrována v roce 1991 nejprve v českém registru a pod FCI v roce 1994. Naším chovatelským cílem je odchovávat zdravá štěňátka s výborným exteriérem a vyrovnanou povahou, proto zodpovědně vybíráme rodiče, štěňátka odchováváme v domácím prostředí a snažíme se o jejich správnou socializaci.

    Šteňátka nabízíme nejen zájemcům o výstavy a chov, ale velmi rádi také těm, kteří hledají pejska jen pro radost a potěšení.

    Historie vzniku plemene ruská barevná bolonka, vyšlechtěného v Leningradě, je neodmyslitelně spjata se vznikem a rozvojem chovu psů v tomto městě.

    Na začátku 50. let si skupina nadšenců pod vedením odbornice celostátního významu – Žanetty Augustovny Česnokovové předsevzala, že vyšlechtí ruské domácí dekorativní trpasličí plemeno. V roce 1951 se, v jednom z prvních vrhů černé fenky jménem Tin-Tin a hnědého pejska jménem Pufik, narodila béžová fenka Lu-Lu.  V té době bylo velmi málo trpasličích psů stejného fenotypu (rozměr, barva, typ srsti…), a proto byl z Maďarska přivezen pes Trifon béžové barvy a z cirkusu, který tehdy v Leningradě hostoval, byla získána kávová fenka Žu-Žu. Fenka Lu-Lu, nakrytá béžovým psem Ežikem porodila dva vrhy, ve kterých se narodila bílá i černá štěňata. V této etapě utváření plemene se aktivně přidávala i krev zahraničních trpasličích plemen jako Maltézský psík, Shih-tzu, Lhasa-apso, Boloňský psík …

    Už na konci 50. let, také díky používání tvrdé selekce podle fenotypu, vznikla skupina stejnorodých, exteriérem blízkých jedinců.  V následující etapě od roku 1962 se používal výběr podle selekčních ukazatelů, který byl nejefektivnější.  Při uskutečňování takového výběru byla na prvním místě nepochybně nutnost, adekvátního třídění zvířat. Aktivní utváření chovatelských linií umožnilo realizaci genealogického seskupení jednotlivců. Používalo se také třídění za základě výsledků komplexního posouzení podle fenotypu i genotypu – bonitace.

     

    Základní mezníky v historii plemene jsou zde uvedeny ve formě krátké chronologie:

    rok 1951 – objevení prvního páru psů černé a hnědé barvy;

    rok 1958 – první zápis v plemenné knize LOOOiR pod názvem „Bolonka“;

    rok 1965 – na 50. jubilejní výstavě se předvedlo 278 psů 16. různých plemen, mezi nimi i barevné bolonky;

    rok 1966 – schválení standardu barevné bolonky Všesvazovou kynologickou radou;

    rok 1973 – 57. výstava loveckých a společenských plemen psů. Ruské barevné bolonky vystaveno 10 jedinců;

    rok 1974 – 58. výstava loveckých a společenských plemen psů. Ruských barevných bolonek bylo vystaveno už 43;

     

    Na začátku 70. let se plemeno objevilo a začalo rozšiřovat také v Moskvě a v Moskevské oblasti. Dlouhou dobu byl zakladním centrem selekční a genetické práce MGOLS, založený na podzim roku 1973. Vedoucí sekce Ruské barevné bolonky je dodnes Tamara Vasilijevna Podačinová. Za svůj moderní vzhled a fenotypické zvláštnosti vděčí plemeno dlouhodobé  a plodné spolupráci specialistů-kynologů z Leningradu (dále Petrohrad) a Moskvy, kteří v průběhu několika desítek let, od začátku 90. let, pozvedli plemeno na jinou, vyšší úroveň rozvoje. Díky odborné plemenné práci  a také aktivní popularizaci plemene se na konci 80. a na začátku 90. let, významně zvýšil počet Ruských barevný bolonek.  V MGOLS vznikly početné linie a chovy, ze kterých byly nejznámější linie na psy Filipka a jeho potomky Toto a Vlada Toto.

    Začátek 80. let je možné celkově nazvat příznivou dobou pro barevné bolonky – početné, stabilní plemeno, široká popularita, obětaví nadšenci ve vedení chovu plemene. V práci Julie Michailovny Zvonarevové odborníce republikové třídy,  pokračovali:  T.Vojevodina, D.A.Ovčarenko, G.A.Isajeva -odborníci II.třídy. Poslední vedoucí plemene v Leningradě byla E.F.Kererová.

    Počátek 90. let v Moskvě byl ve znamení vzniku velkého množství chovatelských stanic a klubů, pokračujících v práci na zdokonalování plemene.  K nejznámějším patří:  Russkaja Istorija (základní chovatelská linie Terika, Graždanína Mojej strany), „Iz centra Chakis“ (základní chovatelská linie Ferdinanda Bibo), „Ruscanis“ (základní chovatelská linie Ruscanis Bum-Bum), S berega Jauzy (chov – potomci fenky Žoltaja Žemčužinka).

    Počínaje rokem 2000 se zájem o plemeno znovu objevil v Petrohradě.  Řada chovatelů a chovatelských klubů se jím začala zabývat. Největší počet Ruské barevné bolonky se koncentruje v následujících chovatelských stanicích:  „Něvská Uslada“ (chovatelská linie – Umka, Polnočnyj Perepoloch a Atos), „S volčej Zemli“ (rodina na Naděždu), „Kolizej“ (chovatelská linie – Fortunáta Jasnogo).

     

    Zvláštnosti exteriéru, které plemeno Ruská barevná bolonka odlišují od většiny ostatních, malých, společenských plemen:  Většina chovatelů bolonky na území Ruské federace, v souladu s posledním schváleným standardem (v současnosti jediným platným) pro plemeno Ruská barevná bolonka ze dne 30.1.1997 (Věstník RKF č.4) vítá hlavně jednobarevné celistvé zbarvení, konkrétně:  černé, hnědé, rezavé a jejich odstíny. Jsou přípustné i  barvy s pálením a malé bílé znaky na hrudi a tlapkách. Další zvláštností je rozměr a váha. Historicky je Ruská barevná bolonka trpasličím plemenem, proto pro pravidla chovu musí být  přijata horní a spodní hranice výšky a váhy a také žádoucí, nejoptimálnější hodnoty těchto veličin. Nejpřijatelnějšími hodnotami pro toto plemeno jsou:  pro feny i psy výška v kohoutku 20-24 cm a váha 3-4 kg. A ovšem už při prvním pohledu na Ruskou barevnou bolonku nelze přehlédnout bohatou srst. U ruských barevných bolonek musí být dlouhá, hustá, vlnitá nebo lehce kadeřavá srst s výraznou podsadou.  Zvláštní pozornost se doporučuje věnovat srsti na čenichu. Psi s nejbohatším zdobným vousem by měli být ve větší míře využiti v chovu.

     

    Bohužel, bez včasné  znalosti standardu se chovatelé plemene často potýkají s jedněmi či druhými nedostatky nebo vadami exteriéru, z nichž základními jsou:

     

     

    1.   překročení výškové hranice (jedinci vyšší než 28 cm  v kohoutku);

    2.   změněné proporce hlavy a zejména:  značné  prodloužení čenichu vzhledem k hlavě,  málo výrazný  stop (přechod čela k čenichu);

    3.   nedostatečné osrstění trupu a zvláště čenichu;

    4.   zbarvení odlišné od základního, konkrétně od černého a hnědého a  od  jejich oslabených variant –  šedého a béžového;

    5.   přítomnost bílých znaků nepřípustných standardem plemene.

     

    Problémů a potíží při chovu plemene je dost, ale já věřím, že se je podaří překonat a přispět tím k popularizaci plemene v celém světě.

     

    Vitaly Kudryavtsev
    chovatelská stanice  „Něvská Uslada”

     

    Děkuji panu Kudryavtsevovi za článek popisující vznik plemene, který mi napsal i za krásného pejska Shokolada

     

    Pozn.:   v ruském jazyce skupina bišonů = bolonky

    např:   bichon a poil frisé = bolonka francuskaja,

    maltézský psík = bolonka maltanskaja,  havanský psík = bolonka gavanskaja

    boloňský psík (bolognese)= bolonka italianskaja

     

    Historie vzniku plemene – Boloňský psík

      Toto plemeno má původ v Itálii a spojuje se s původem maltézského psíka, protože jeho předky jsou zřejmě stejní malí psi, o kterých se v létech 384-322 před Kristem zmiňuje Aristoteles pod latinským pojmem „ canes melitenses“ Již v 11 a 12 století byl boloňský psík díky své kráse a půvabu vysoce ceněn. 

     

    Zvláště byl oblíben v období renesance, kdy tyto pejsky chovaly především dámy vyšších kruhů.  V té době také boloňský psík patřil k velmi vysoko ceněným darům. Např. král Španělska  Filip II. poděkoval knížeti von Este za dva boloňské psíky slovy, že jsou tím „nejkrálovštějším darem, který lze králi darovat“.

     Boloňského psíka znázornilo na svých obrazech také spousta slavných umělců např.  Pierre Breughel, Boss, Carpaccio,  Goya a další.

     

    Prvopočátky registrovaného chovu pocházejí  z roku 1882, kdy byl v Itálii zřízen registr, aby se do něj zapisovali čistokrevní psi.  Po druhé světové válce počet registrovaných boloňských psíků rok od roku klesal až do roku 1979, kdy bylo v celé Itálii zapsáno pouze 7 jedinců.  Díky neúnavné snaze několika chovatelů se však toto plemeno podařilo zachránit a tak jej můžeme obdivovat a milovat i dnes.

    Boloňský psík – foto z roku 1930

     

    Boloňský psík dnes

    Boloňský psík patří do skupiny bišonků.  Je to malý psík s kvadratickou stavbou těla. Jeho bílá, vlnitá srst nelíná, nemusí se stříhat. Tento pejsek potřebuje blízký kontakt s lidskou rodinou, do které se úplně integruje. Je to plemeno živé, výjimečně inteligentní, schopné výcviku, hravé, ale současně rozvážné. Ke svému pánovi a vůči jeho okolí velice přítulné.

     

    Velikost     psi : 27-30 cm  /  feny : 25 – 28 cm      Váha     3 – 5 kg

     

    JASMÍNA z Hrabovských luk

    Světový vítěz Bratislava 2009

    otec – Gyöngyösi Pelyhes Aramisz

     

    KIARA od Krásné řeky

    Světový vítěz Salzburg 2012

    Kontakt na chovatelskou stanici Ing. Martina Němcová, Frýdlant nad Ostravicí

    Web: www.bolonka-bolognese.webnode.cz

    Telefon: 604 472 282

    Email: martina.nemcova@iol.cz

    Adresa:

    Gen. Svobody 835

    73911
    Frýdlant nad Ostravicí, Frýdlant

    Otevírací hodiny:

    • Dle dohody