Hedy Hedy – 15. stránka – DomácíMazlíček

Stolek pod akvárium

Abychom si vůbec mohli pořídit akvárium, musíte prvně vyřídit spoustu věcí. Kromě vybavení akvária, musíte také vyřešit, kam vůbec nádrž s vodou postavíte – tedy musíte najít to nejvhodnějším místo ve vašem bytě. Nikdy nemůžete akvárium postavit obyčejně na zem. Musíte pod něj umístit nějaký stolek, popřípadě akvárium vložit do „skříňky“, kde bude vidět pouze nádrž a nahoře budou umístěna otevírací dvířka, kterým se k akváriu dostanete, abyste rybičky nakrmili, rozsvítili jim světlo apod. Toto je jenom příklad, takových míst můžete mít v bytě spoustu.

Vše týkající se akvária a jeho vybavení je zařízeno a teď už chybí pouze ta maličkost umístit nádrž na vhodné místo. Pokud už se takto rozhodujete, závisí to také na velikosti akvária. Pokud si chcete domů přinést například jedno kulaté akvárium s jednou rybičkou, pak nebudete mít tolik problémů ho někam umístit. Horší je to v tom případě, pokud chcete vyzdobit celou stěnu vašeho bytu. Je dobré si tedy pamatovat, abyste akvárium neumisťovali:

nejde jenom o to někam umístit nádrž akvária, potřebujete osvětlení, filtr a jiné věci, které se musí k akváriu dát. Potřebujete tedy mít kolem vašeho akvária pár zásuvek, aby vaše rybičky vůbec přežily
nikdy neumisťovat nad, vedle nebo celkově v blízkosti topení, pokud nechcete v blízké době malovat nebo platit sousedům za to, že jste je vytopili
nejvhodnější místo je každopádně na rovině
umisťovat na místa, kde je dostatek světla
neumisťovat na místa, kde je spousta věcí kolem- chcete přeci na své akvárium vidět a kochat se tou nádherou
v případě výše zmíněného malého akvária není vhodné ho umisťovat nikam k oknu
myslete také na to, že až bude nádrž plná vody, bude akvárium dost těžké, takže s ním bude těžké manipulovat, pokud si náhodou rozmyslíte akvárium umístit na jiné místo
mějte vždy nad akváriem nějaké víko, rybičky jsou velice hravé a rády vyskakují z vody
z vlastní zkušenosti vím, že ne vše se dá uhlídat – jednou mi z ničeho nic prasklo akvárium, když se z boku rozlepilo. Jsou to bohužel zkušenosti, které jsou a budou a nijak se jim neubráníme

Chov cvrčků

Ano, možná se to může zdát jako bláznivý nápad a naprosto nepřijatelný domácí mazlíček, ale opak je pravdou. I když se s tímto druhem zvířat asi moc mazlit nebudete, jistě nebudete ani litovat, že jste si něco takového domů pořídili. Tyto živočichy si už oblíbilo mnoho lidí, a vy můžete být další!

Základní informace

Jsou velmi oblíbení hlavně u lidí s náklonností k hmyzu. Jsou to členovci. Jejich chov je víceméně nenáročný. Co se týče řádu, jsou tito živočichové řazeni mezi rovnokřídlé (v podtřídě mezi kobylky) a do čeledi cvrčkovitých. V dospělosti mohou být až 3 cm velcí. Je obecně známo, že v domácnosti zastupují tak zvanou roli švábů. Nejsou schopni přežít studenou zimu, a tak se často stěhují do lidských obydlí, kde se živí převážně zbytky a odpadky.

Který druh cvrčka je pro chov nejvhodnější

Pro chov těchto neobvyklých zvířat je opravdu mnoho kandidátů. Hodně oblíbenými se v poslední době stal cvrček domácí (ten má ze jmenovaných zástupců nejdelší život), cvrček dvouskvrnný (ten je ale zase hlučnější, než ostatní), cvrček banánový (ten má měkčí tělo a je často využíván spíše jako potrava, než pro chov). Jako nejvhodnější se však jeví cvrček krátkokřídlý.

Chov

Co se týče chovu, je nenáročný. Potřebujete mít ale alespoň malinkou dávku trpělivosti a neměli byste se jich štítit. Na stravu ani životní podmínky nejsou nějak zvlášť nároční.

Chovat cvrčky můžete téměř v jakékoliv nádobě, nevhodnější je však avárium. Pokud jej nemáte, doporučuje se plastová nádoba s víkem. Musí mít dobré větrání, proto by jejich ‚bydlení‘ mělo mít nějaké víko, pozor ale, aby vám cvrčci neutekli. Jako podestýlku můžete použít písek, lignocel nebo speciální směs smíchanou společně s krmivem. Dále nesmí chybět napáječka na vodu.

Cvrčci si rádi hledají nějaké úkryty, a proto je dobré jim je vytvořit třeba papírového kartonu. Co se týče teploty, není to až tak důležité, tedy pokud se nerozhodnete cvrčky množit. V takovém případě se musí teplota v akváriu pohybovat okolo 28° C. Když je teplota nižší, neuškodí to tak, kdyby byla teplota příliš vysoká – v takovém případě by Vám uhynulo opravdu o mnoho cvrčků – více než v teplotě nízké.

Potrava

Kromě nějakého toho ovoce preferují i například psí nebo kočičí granule. Dále například listy čínského zelí nebo obyčejného salátu. Pokud si budete hlídat míru, můžete jim čas od času k jídlu podat i nějaké zbytky z kuchyně.

Odchov

Pro odchov je tím nejdůležitějším pravidlem držet jedince v teplotě vyšší než je 25° C. Dalším krokem je umístit do jejich obydlí shora uzavřenou nádobu naplněnou do výšky nejméně 5 cm lignocelem nebo směsí písku a hlíny, které udržujeme vlhké. Právě do této nádoby uděláme (nejlepší je těsně nad úroveň obsahu) otvory o velikosti cca 1 cm a umožníme samičkám přístup. Ty kladou vajíčka do substrátu pomocí jejích dlouhým kladélkem. Pokud si všimnete, že je obsah nádoby na kladení dostatečně přehrabán – je zde hodně vajíček, přesuňte ji do jiné nádoby a do obydlí jim opět vložte jinou nádobu na kladení vajíček.

První cvrčci se obvykle mohou začít objevovat už po dvou týdnech po nakladení.

Je dobré od sebe jednotlivé generace oddělovat – dát tedy dospělé jedince do jedné nádoby, mladé cvrčky do další a tak dále. Pokud ale nemáte dostatek nádob, můžete je nechat i u sebe. U cvrčků ale musíte počítat i s kanibalismem.

Gepard jako domácí mazlíček

I když to zní neobvykle, mnoho lidí chová jako exotického domácího mazlíčka geparda. Někteří mají jako koníček kreslení, ale jiní zase gepardy. Přesto je tento koníček však jen pro zodpovědné osoby.

Pokyny k chovu

K jejich i jakýchkoliv šelem potřebujeme hlavně prostor a čas. Ze začátku si zajděte za veterinářem, který Vám poskytne informace o chovu, například: podmínky a rozměry prostoru. Proto pak podle pokynů postavte ubytovnu či výběh. Výběh by se měl podobat prostředí, ve kterém se gepard vyskytuje. Mělo by obsahovat písek, kamení, trávu a hlavně musí být prostředí velice pečlivě zabezpečené, aby se zvíře nedostalo nějakým způsobem ven. Proto, abyste zvíře mohli chovat, potřebujete povolení nebo ohlášení.

Potrava geparda

Gepard, jako nejrychlejší savec s obrovskou silou potřebuje kvalitní výživu. Na to, aby se gepard nasytil, je potřeba mu dávat velké množství kvalitního masa denně. Většinou se gepardi krmí kuřaty, které můžete koupit ve větším množství. Dále je pro gepardí potravu vhodné jehněčí maso, steaky či králičí. Jestliže chcete svému mazlíčkovi zpestřit stravu, přidejte mu do jídelníčku pár ryb a potkanů. K jeho stravě však nezapomeňte přidat dost minerálu a vitamínů.

Rizika

Zatím nebyl zaznamenán žádný případ, kde by gepard v domácím chovu napadl člověka. Z čehož vyplývá, že riziko zranění je velmi nízké, ale šance napadení gepardem není zase tak mizivá.

Nálady gepardů a jiných šelem

Je-li šelma rozzuřená, dívá se upřeným pohledem do očí a začne švihat ocasem ze strany na stranu. Jestliže se vyskytnete v téhle situaci, ke gepardovi se nepřibližujte a co nejrychleji odejděte z prostoru, kde se gepard nachází.

Když gepard otevře tlamu, vycení zuby, pokrčí nos a temně zařve, většinou následuje úder tlapou, která znázorňuje omámení kořisti. Pokud protivník po tomto gestu neustoupí, následuje útok na krk, kde je kořist nejzranitelnější. Poté kořist může utrpět veliké zranění, nebo může následovat dokonce i smrt.

Co pochopí jen milovníci psů

Víte o někom, kdo má svého psího miláčka a je to pro něj člen rodiny? Má ho jako kamaráda, se kterým si užije zábavu a legraci, a který když je náhodou nemocný, tak jsou z toho páníčkové pomalu víc špatní, jak on sám? Jsou věci, které nikdy nepochopí lidé, kteří nemají, nebo nikdy neměli psa.

Co že se tak těžko chápe? Jdete s kolegou, který má doma pejska, po práci na kávu, ale on se nechce příliš dlouho zdržet. Pospíchá domů, za svým čtyřnohým přítelem, protože jej musí vyvenčit. Přijde vám divné to, že domů pospíchá za psem? Pejska nezajímá, že potřebujete probrat detaily další pracovní schůzky. On chce prostě ven a proto, je také naučen na určitou hodinu a to ať se děje, co se děje.

Majitelé pejsků u sebe nosí z pravidla pytlík, do kterého zabalí výkaly svého psího mazlíčka. Opět věc, kterou ti, kdož nejsou majiteli pejska, nepochopí. Muset chodit se psem pravidelně ven a ještě sbírat jeho výkaly, je pro mnohé přímo strašné. Už jen z toho důvodu by pejska prostě nechtěli. Navíc se psem běhat venku za každého počasí, je také úděl hodný vyznamenání.

Ideální je, pokud se v rodině o psa starají všichni a své úkoly si rozdělí. Další věc, kterou ti, kdož pejska doma nemají, nechápou, je fakt, že se mazlíček klidně vyválí v tom nejsmradlavějším, co je v cestě potká a je jedno, jestli se jedná o zdech linu, nebo trus. Psi tohle prostě milují.

Že si majitelé pejsků nepůjdou užít Silvestra do centra města, je asi také pro ty, kdož psa nevlastní, divné. Pejsci totiž rachejtle nenávidí a bojí se jich, a proto s nimi jejich majitelé odjíždí daleko od města, aby byli v klidu a nestresovali se.

Vám může přijít divné, že psi běhají volně a bez náhubku, ale majitelům pejsků to přijde jako týrání zvířat, a proto se tomuto snaží co nejvíce vyhýbat. Berou to jako omezování svého miláčka, a pokud to dělají, tak velmi neradi.

Purina – kvalitní krmivo pro vaše domácí mazlíčky

Dnes si nebudeme povídat, jako obvykle, o chovu různých zvířat. Naopak. Dnes si povíme pár základních informací o legendární společnosti Purina, která po řadu desítek let dodává tu nejlepší – dalo by se říct, že nejkvalitnější, krmnou směs pro naše milované psy a kočky.

Základní informace

Slovo ‚Purina‘ je označení pro britskou společnost, která již od roku 1829 vyrábí speciální krmivo pro zvířata – převážně pro psy nebo kočky. Společnost byla založena Joellem Spillerem.

Historie společnosti Purina

Purina se na trhu pohybuje už pěknou řádku let. Samotná společnost byla založena v roce 1829 Joellem Spillerem v Bridgewateru v Somersetu. V úplných začátcích fungovala hlavně jako zprostředkovatel dodávek kukuřice.

Po roce 1840 začal Spiller společně se svým partnerem Samuelem Brownem ve Velké Británii používat teprve druhý mlýn, který je poháněný párou. V roce 1851 koupil v Cardiffu pekárnu na suchary určenou hlavně pro námořníky. K tomu začali vyrábět i úplně první suchary pro psy. V té době však pod jménem ‚Spillers‘. Firma se oficiálně stala veřejnou obchodní společností až v roce 1887.

Po třech letech – tedy v roce 1890 spojil Spiller svoji firmu s firmou William Baker and sons. Tímto vzniká společnost pod jménem Spillers and Bakers limited. 20. století se pro společnost stalo průlomovým. Hned v roce 1907 jsou na trh uvedeny barevné psí suchary SHAPES, které si udržují svou silnou pozici dodnes.

Na začátku 1. světové války už firma vyrábí více než 18 různých druhů psích sucharů. Výroba těchto sucharů probíhala v továrnách v Cardiffu, Bristolu, Londýně, Newcastlu a Birkenheadu. Od konce 19. století se společnost Spiller rozrostla natolik hned potom, jak koupila sedm dceřiných společností. V roce 1927 byla přejmenována na Spiller Limited, dceřiné společnosti následně procházejí likvidací a aktiva se soustřeďují převážně v mateřské firmě. Na trh je následně uvedeno speciálně vyrobené krmivo pro chrty WINALOT.

Mravenčí akvárium

Máte rádi mravence? Chcete vědět, jak se chovají a v lese to bohužel nezjistíte, protože se vám pořád schovávají do mraveniště?

Základní fakta o akváriu

Základem pro chování mravenců je pořídit si domů akvárium, které napustíte netoxickým gelem. Tento gel byl vytvořen z důvodu sledování mravenců ve vesmíru. Nyní se používá na pozorování mravenců u vás doma z pohodlí vašeho gauče.

Jak se o mravence starat

Akvária, která se prodávají, mají většinou stejné rozměry. To tedy znamená, že se do nich vejde přibližně deset mravenců.

Akvárium je nahoře zavřené, takže se nemusíte bát, že by vám po bytě běhali mravenci. Pokud si ovšem stále ještě kladete otázku, co takový mravenec jí, tak existuje zcela jednoduchá odpověď.

Mravenci se živí gelem, který budou mít v akváriu. Tím, že se stane gel jejich potřebou, bude postupně mizet a vznikat zajímavé cestičky, které dodají nádheře vaše akvária a zpestření. Pokud má i někdo ve vašem okolí mravenčí akvárium, pak není na škodu prohlédnout si i jiné. Nikdy totiž neuvidíte dvě stejná akvária a to z důvodu, že mravenci budou stále tvořit jiné chodby.

Nedá se zcela říci, jak dlouho mravenci v akváriu přežijí. I když se budete sebe více snažit, musíte si uvědomit, že to jsou zvířata, která žijí v lese a živí se v lese. Je tedy zcela pravděpodobné, že se gelu nepřizpůsobí, protože to není jejich styl stravy. Naopak může být ovšem někdy možnost, že se mravencům bude dařit a budou se třeba i rozmnožovat. Budete mít jen jednu povinnost – musíte mravencům občas vyvětrat.

Gel vám vydrží i pro další mravence, které si přinesete domů. Bylo by ale dobré gel po čase vyměnit, i když ho ještě v akváriu budete mít více.

Akvarijní chemie

Pro správnou péči o vaše akvárium je trocha té chemie opravdu nezbytná. O jakou chemii se vlastně jedná, je naprosto jednoduché. Hovoříme zde o různých, volně dostupných, přípravcích, které seženeme ve zverimexu popřípadě na internetových stránkách.

Jsou mezi nimi přípravky do vody, které zabraňují, aby se kazila, dále to mohou být přípravky jako jsou například hnojiva rostlin uvnitř vašeho akvária, také můžete objevit léčiva pro rybičky a přípravky sloužící proti vzniku řas v akváriu. Ať už vybíráte jakoukoli chemii, vždy si pečlivě přečtěte příbalové letáky. Jednak vám pomohou se správným výběrem a hlavně vám poradí ohledně množství.

Přípravky na úpravu vodu

Přípravky na čistou vodu jsou vždy nejvíce potřeba, protože popravdě – dnes nic nejde tak, jak by mělo bez umělých přípravků. Dejte si proto opravdu záležet na výběru toho správného. Po výměně vody vždy přidejte příslušnou kapku chemie. Záleží také na tom, jaké máte v akváriu rybičky. Stejně jako lidé mají potřeby, tak i každá rybička má svoje požadavky k životu, i když nám je sama neřekne. Je tedy potřeba vodu přizpůsobit potřebám rybiček. Přidávejte přípravek po výměně vody. Nelijte ho tedy do špinavé vody s myšlenkou, že bude mít stejné účinky.

Hnojiva

Z důvodu častého čistění vody, které je potřeba, se stává, že rostliny nemají dostatek živin, které by potřebovaly k růstu. Výkaly rybiček jako hnojivo v dostatečném měřítku nestačí. Používání hnojiv ovšem není nutností. Do akvária ho spíše přidávají zkušenější akvaristé, kteří již vědí, jak který přípravek bude účinkovat. Někdy není na škodu se takové osoby zeptat, pokud někoho máte v okolí, jistě vám dobře poradí.

Léčiva

Pokud vám příliš často umírají rybičky, nemusí to být pouze stářím. Pokud máte nějaké nové rybičky a od té doby vám stávající rybičky umírají, pak může být problém v tom, že nové rybičky mají nějakou nemoc. Léčiva naleznete stejně jako vše ostatní ve zverimexu, nejčastěji v podobě tablet či roztoků. Je možné si zakoupit i „preventivní“ léčiva.

Pokud se vám voda i při používání různé chemie kazí, pak je nejlepší čas se poradit, kde je chyba a popřípadě vyměnit přípravek za vhodnější a účinnější.

Čínský chocholatý pes

Čínský chocholatý pes pochází původně z Afriky, vyšlechtěn do dnešní podoby byl ale ve starověké Číně. V dnešní době bohužel není tato rasa moc rozšířená.

Tento pejsek dorůstá velikosti 28-33 centimetrů a v dospělosti váží asi 5 kilogramů. Srst může být různě zbarvená. Chlupy jsou jemné a hedvábné.

Existují dvě varianty této rasy:

Naháč

Naháč je bezsrstá varianta čínského chocholatého psa. Za lysou kůži může tzv. gen pro lysost. Naháček má vzpřímené uši a lehce protáhlý čumáček. Chlupy má pouze na hlavě, nohou a na konci ocásku. Je tedy vhodný i pro alergiky. Nevýhodou nahé kůže je ale to, že o ni musíte více pečovat. Jednou týdně ji mazat speciálními olejíčky, aby nebyla moc suchá, a při pobytu na slunci natírat opalovacím krémem. Tento pejsek je také díky holé kůži náchylnější k poranění, či nachlazení, proto je dobré jej v zimě oblékat do speciálních psích oblečků.

Labutěnka

Labutěnka, neboli powder puff je osrstěná varianta čínského chocholatého psa. Vzhledem připomíná afgánského chrta. Srst je delší a velice jemná. Vyžaduje proto pravidelné kartáčování. Uši jsou sklopené a hustě porostlé chlupy.

Často se stává, že při jednom vrhu jsou některá štěňátka zcela chlupatá a některá zase nahá. Každý chocholáček má totiž jak gen pro lysost, tak gen pro normální osrstění. Záleží tedy jen na tom, který gen převládne.

Chocholáček je velice veselý pejsek, je aktivní, bystrý a inteligentní. Má rád dlouhé procházky. Lze jej snadno vycvičit, proto se často využívá k psím sportům, jako je agility nebo dogdancing. Je nenáročný na chov a skvěle se hodí i k malým dětem. Je velice mazlivý a svému pánovi vždy oddaný. Někdy může být nedůvěřivý k cizím lidem. Rád si hraje. Má velmi dobrý vztah i k ostatním zvířatům.

Hodí se i do nejmenších bytů, díky svému vzrůstu nepotřebuje moc místa. Ke spaní si nejradši vybere páníčkovu postel, je to takový „gaučový“ pejsek.

Často se využívá pro výstavní účely, hlavně je ale dokonalým společníkem.

Čínský chocholatý pes je skvělý a nenáročný pejsek. Vše co potřebuje je vaše láskyplná péče, kterou vám oplatí svou oddaností a láskou. Zkrátka a dobře, nejlepší přítel.

Jak jsme si ochočili týraného pejska

Jak jsme si ochočili týraného pejska my

Taky máte doma pejska, který se strašně bojí, a vy nevíte, jak ho ochočit? Řeknu vám, jak to bylo s naším pejskem, snad vám to pomůže. Obecně, jak jsem se doslechla, by to tak mělo být u většiny pejsků stejně, jako s tím naším.

Mamka je veterinární sestra, a tak má ke zvířatům opravdu blízko. Už tak máme doma plno zvířat od králíka přes papoušky, kočku, rybičky, morče až po želvu.

Jednou jí do práce přivezli naši Aničku – malého černého francouzského buldočka. Byla úplně vyzáblá, tak ji mamka vzala k nám domů, kde byla na kapačkách a měla se u nás přes víkend léčit. Anička už byla druhý den zdravější, a tak se pomalu pohybovala po našem baráku. Ale strašně se bála – nenechala se ani pohladit, a když se někdo přiblížil, zalezla pod stůl a nechtěla vylézt.

V neděli už si zvykla, ale stále byla velmi opatrná. Odpoledne už pak chodila jenom s mamkou – kamkoliv šla, Anička ji následovala. Večer ji ale musela odvézt zpátky a předat majitelům. O týden později ji k mamce přivezli znovu, že ji někdo nechal mrznout u popelnic – byl zrovna prosinec, a tak tam skoro umrzla. Byla taky velmi otlučená, což jasně ukázalo, že byla týraná. Když ji našli, už chyběl jenom kousek a umřela by.

Mamka se rozhodla, že si ji necháme, když ji její páníčci nechali u popelnic. Anička k nám první měsíc byla velmi nedůvěřivá. Když jsme ji venčili, utíkala rychle zpátky domů. Pak jsme si ji postupně ochočili.

Z mého názoru je nejlepší nechat pejska pořádně si zvyknout na nový domov a počkat, až se bude cítit bezpečně. Nám to trvalo asi něco málo přes týden. Prvně se pořád schovávala pod stůl a do všech různých koutů, pak si začala zvykat – třeba k nám přišla do obýváku, lehla si ke dveřím a pozorovala nás.

Dalším krokem je ho nechat si zvyknout na vás. Pejsek se prvně velmi bojí, a tak se nenechá ani pohladit, a když se přiblížíte blíž jak na 2 metry, obvykle se od vás oddaluje. Pejsek si musí zvyknout sám. Není dobré, když se na něj křičí nebo děláte hluk. Pejsek si zpravidla začne hodně zvykat tak po měsíci.

Co se týče venčení, tak jsme prvně chodili na hodně krátké procházky, potom si začala zvykat a teď má ráda dlouhé procházky a nemůžeme ji dostat domů.

Pro ochočení je potřeba opravdu hodně trpělivosti. Ale když ji máte a vydržíte, pejsek je za všechno vděčný a zůstane k vám loajální na celý jeho psí život.

Andulky

Co nejvíce charakterizuje tyto roztomilé ptáčky? Zvědavost a velká inteligence. Jestli je tomu skutečně tak se můžete dozvědět pouze tím, že je Vy sami doma budete chovat. Jak na to si povíme v následujícím článku.

Základní informace

Andulky pochází z Austrálie. Do Evropy je s sebou přivedl anglický přírodovědec John Could v roce 1840. Jelikož je chov těchto zvířátek nenáročný, brzy se andulky staly oblíbeným domácím mazlíčkem převážně bohatých lidí. Dále je lidi začali šlechtit do různých barev. Andulce se také přezdívá papoušek vlnkovaný nebo australský vrabec. Dnes je možné andulku koupit v každém zverimexu. Cena jedné se pohybuje okolo 150 Kč. Jsou velmi družné, a tak je lepší si jich koupit více.

Než koupíme ptáčka

Pokud nakupujete ve zverimexu, pořádně se porozhlédněte, jak je o ptáčka postaráno. Kupujte pouze andulku s úředně předepsaným kroužkem o jejím původu.

Klec

Klec by měla mít rozměry minimálně 120 x 60 x 100 cm. Andulky potřebují čistý vzduch, proto není vhodné umístit klec do místnosti, kde se například kouří. I když mají rádi denní světlo, nedoporučuje se je dávat přímo na slunce. Pro jejich lezecké schopnosti je dobré zde také umístit alespoň jednu pevnou větev – rádi okusují kůru a brousí si o větev drápky (nejlépe z nějakého ovocného stromu).

Jako podestýlku můžete použít například písek. (Doporučuje se hlavně proto, že jim pomáhá rozmělnit a strávit zrní. Dále z hygienických důvodů.) Podestýlka nemusí být nějak masitě velká, a tak stačí, když bude naplněna do výšky1 cm. V kleci by neměla chybět napáječka na vodu (cena jedné napáječky se pohybuje okolo 60 Kč) a nějaké to krmítko na potravu. Hodně andulek má rádo koupání – cákání ve vodě, a tak můžete přidat také nějakou vaničku s vodou. Rády si hrají, a tak neuškodí jim do klece umístit nějaké zavěšené zrcátka a další větvičky.

Krmivo

V téměř každém obchodě se zvířecím jídlem najdete speciální směsi určené přímo pro andulky. Můžete však kupovat obyčejné krmivo pro ptáky obecně. Potřebují také vitamíny, a tak jim můžeme dávat i na drobno nakrájené ovoce a zeleninu, jako například jablko či mrkev. Milují například list salátu.

Jak ochočit andulky

Po koupi nechte ptáčka nejprve trochu se rozkoukat a zvyknout si na nové prostředí. Vlídné slovo a pamlsky jsou nejlepším začátkem. Potravu – například nějaké ovoce nejprve podávejte přes mříže, později to zkuste podat tím, že plně otevřete klec. Pokud takto postupujete pravidelně, andulka by vám měla i sedat na ruku a jíst přímo z ní.

Jak vidíte chov těchto nádherných domácích mazlíčků je opravdu jednoduchý, a tak doufám, že se tato zvířata stanou i vašimi nepostradatelnými členy rodiny. Hodně štěstí!