Norbert

Naši známí si chovají mnoho zvířat, ale zejména prasata. A protože si řekli, že vepřového masa mají dost, tak se rozhodli, že si pořídí i hovězí. Tak různě sháněli informace, jaké plemeno by bylo nejvhodnější. Přečetli mnoho inzerátů a mnoho doporučení, ale stále se nemohli rozhodnout. Chvíli tomu nechali čas a odjeli na prodloužený víkend do Maďarska.

Autor obrázku: Tobias Akerboom (at hutmeelz)

V Maďarsku, mimo jiné, taky viděli velmi zajímavé plemeno krávy – hned se domluvili s majitelem a za tři týdny jim přepravník domů přivezl krávu a býka. A tento páreček byl spíše atrakcí než obědem, protože první dvě měsíce k nim chodili lidé a koukali na ně. Je pravda, že je to celkem zvláštní plemeno, protože nejen býk, ale i kráva mají rohy. Býk velmi ostré a prakticky (na útok) zasazeny. Kráva má rohy sice blíže u sebe a méně ostré, protože špička na konci je mírně zatočená do zadu, přesto všechno jde z nich respekt. Zvlášť, když se jim podávalo krmení. (známí, právě proto, že chovají mnoho zvířat – mají i velký výběh) A když kráva nebo býk zpozorovali, že někdo jde do ohrady s kýblem v ruce, začali tak neuvěřitelně proti té osobě běžet, že kolikrát vypadalo, že nezastaví. (vždycky to vyšlo :-) )

Ale pak přišlo období, kdy se býk s krávou chtěli spářit. Kráva byla spíše ještě hodnější, v pohodě se nechávala hladit. Ale býk začal být velmi nebezpečný. Útočil, byl agresivní, a každý měl strach do ohrady vejít. Sám majitel – Radek z něj měl (ne přímo strach) ale respekt určitě. Přece jenom to bylo hrozně mohutné zvíře a z těch rohů šel strach sám osobě, natož potom, co začal být agresivní. A když šel Radek krmit, tak vždycky měl u sebe dlouho kovovou tyčku, aby se mohl bránit. Ale i tak někdy neunikl nějakému fakt nepříjemnému zranění. (nic vážnějšího to nebylo, ale i tak – dostat takovou ránu)

Nejhorší na tom bylo, že jejich starší dcerka Karolínka ke všem zvířatům chovala jistou citovou přitažlivost. A nejvíce měla ráda právě onoho býka. Před tím, než začal být agresivním, tak za ním sama do ohrady chodívala, hladívala ho. Někdy je sama nakrmila a často si s ním povídala. (no, spíše jen na něj mluvila :-) ) Ale po tom, co se z něj stalo něco neovladatelného, měla zákaz do ohrady chodit.

Jenomže se jednou stalo, že jela spolu se svým otcem (často a ráda mu kolem zvířat pomáhala) traktorem dovést zvířatům do ohrady balík sena. Když Radek chtěl zaparkovat traktor, tak ona vylezla ven (Radek se několikrát ujišťoval, že není býk v dohledu), aby mohl dát traktor co nejblíže pletivu. Ale ona nečekala na Radka a pomalu sama šla z ohrady k domu. Jenomže se z ničeho nic proti ní ten býk rozběhl. A to Radek zrovna zaparkoval, snažil se troubit, ale býk byl jak smyslu zbavený. Radek měl smrt v očích. Strašný strach, že ten býk zaútočí i na jeho dceru. A když byl býk u téměř u ní – ona na něj zařvala. A býk najednou zastavil, chvíli na ní koukal a pak se otočil a šel. Ale od té doby měla panický strach do té ohrady jít.

Chvíli potom býka nechali zabít – mimochodem měl 7 metráků. (protože kráva byla skotná = těhotná) To zase byla lehce agresivní kráva. Nikomu nikdy neublížila, ale snažila se sem tam vykopnout kopýtko. Ale u ní to bylo přece jenom snesitelnější a také k pochopení, protože hlídala “dítě“, které v sobě nosila. To už za ní chodila i Karolínka.

Když se narodilo malé telátko, tak zase přišla doba, kdy bylo více atrakcí než dobytkem. A bylo opravdu roztomilé. Zajímavost byla, že se narodilo jako hnědé, ale jak rostlo, tak měnilo barvu. Nejprve z tmavě hnědé do béžové. A nakonec se zbarvilo do takové bílo-šedé. (barva jeho rodičů)

A proč vůbec nadpis Norbert? Malé telátko bylo kravička. A když vyrostlo, mělo opravdu výrazné vemeno. A paní sousedka byla z té kravičky tak nadšená, že ji pojmenovala. Nás opravdu velmi pobavilo, když na něj volala Norberte. No, paní z vesnice a přehlédne takové vemeno. :-)

Tak kdybyste náhodu uvažovali o nějakém maďarském plemeni hovězího, tak pořádně zvažujte. Známí si sice nikdy nestěžovali a dokonce nyní přemýšlejí o dalším telátku (protože někdo v blízkosti má býka). Ale přece jenom mít býka i krávu doma, jak jste si přečetli, může být nebezpečné.

Středoasijský pastevecký pes

Je to plemeno, které je přizpůsobeno být s ovcemi či jinými pasteveckými zvířaty, aniž by jim ublížilo. Ale také ho můžete mít jako domácího mazlíčka. Není to sice malý panelákový plyšák, ale pokud máte dům se zahradou, tak vám je dobře ohlídá.

Mnoho lidí sice má pocit, že je to agresivní plemeno, což usuzují podle jeho vzhledu. Protože u tohoto psa se už v prvním měsíci (aby to jako štěně necítil) tupíruje jak ocas, tak i uši. Ale pokud se vám to nelíbí – nebo někteří to berou jako týraní – samozřejmě to není povinností. Ale co agresivity týče, tak to záleží zejména na výchově. Toto plemeno rozhodně v genech nemá žádnou agresivitu (jako to bývalo u Kavkazských psů.), jenom můžete pocítit jistý odpor k Romům nebo opilým lidem. Tu opilost vycítí mnoho plemen a také začnou vrčet nebo se začnou jakkoliv jinak projevovat. To, proč toto plemeno pozná Roma a cítí k němu odpor, nevím.

Toto plemeno má dvě zbarvení. Buď to je takový bílo-šedý nebo zlato-béžový. A stává se, že když je matka bílo-šedá a otec béžově-zlatý a mají štěňata, tak v jednom vrhu může být třeba 5 psů béžových a 3 psi zlatí. (ale tak to je i jiných plemen.)

Tento pes je velmi chytrý. A když mu pán odjede na více dní někam pryč, tak to pozná a začne smutnit (zejména tak, že moc nejí). Dalo by se říct, že je i citlivý, protože hezky vychází s dětmi a dokonce i s koťátky. A není to jen hlídač, ale je i hravý.

A pokud ho máte od štěněte, tak i učenlivý. Nemá problém naučit se základní povely, jako jsou, sedni, lehni, na místo (do boudy), dej pac – záleží jen na vás, kolik mu věnujete času.

Já si osobně myslím, že je to vhodný pes do domácnosti, když máte malé děti. A je přizpůsobivý. Jenom se potřebuje sem tam proběhnout. (ale i s malým psem musíte chodit na procházky)

Papoušek Agarponis

Papoušek Agarponis začíná být v poslední době dost oblíbený po celém světě. Oblibu získali hlavně kvůli snadnému chovu a velké barevné rozmanitosti. Chovat je může i naprostý začátečník.

Agarponis se většinou chová v klecích, ale můžeme se i setkat s chováním ve vnitřních a venkovních voliérách. Chov v kleci je dobrý, pokud chybí dostatek prostoru nebo finančních prostředků pro vybavení voliér. Chování v kleci ale také znemožňuje nechtěné křížení jedinců. V kleci by se měli ptáci chovat po párech. Velikost klece pro jeden pár by se měla pohybovat okolo 80x50x40 cm. (d.x š.x v.)

Dalším způsobem chovu agarponisů je chov ve vnitřní voliéře. Tento způsob je pro ptáky přirozenější, protože mají mnohem více prostoru. Voliéry se mnou vyskytovat všude po domě kromě sklepa. Je ale nutné zabezpečit stálé teploty a v zimě vlhkost 50-60% při 10-15°C. Je dobré postavit voliéru alespoň z jedné strany ke zdi, kde agarponis může okusovat omítku, ve které se vyskytuje plno minerálních látek.

Asi nejlepším způsobem chovu agarponise je chov ve venkovních voliérách. Zde jsou ptáci nejvíce přiblíženi k volné přírodě. Velkou nevýhodou může být riziko přenosu nemocí od volně žijícího ptactva. Venkovní voliéra by měla být zakryta z 1/3, aby se ptáci mohli schovat před sluncem a špatným počasím.

Ptáky necháváme hnízdit od začátku dubna, kdy teploty stoupnou na 15°C – rozvěsíme do voliéry budky a vpustíme do ní ptáky. Budky jsou vždy zavěšené do stejné výšky, cca 20 cm od stropu.

Mláďata krmí z počátku pouze samice, ale pak začnou oba rodiče. Je nutné dávat agarponisům vaječnou míchanici, protože obsahuje nezbytné živiny mláďat. Kroužkování se provádí kolem 10. dne.

Krmení ježka

Krmení ježka bělobřichého

Ježci jsou hmyzožravci a v mnoha případech i všežravci. Základem jejich jídelníčku by měl být hmyz a v úplně nejlepším případě hmyz živý. Můžete mu dávat moučné červy, cvrčky, žížaly a podobně.

U cvrčků příliš riskujeme, že ježka kousne do čumáčku, proto je dobré nejdříve cvrčky zmrazit a poté mu je rozmrazovat v takovém množství, jaké sní. U žížal ze zahrady je potom velké riziko že chytne nějakého parazita, ale v dnešní době existují žížalí farmy, takže vždy si nějak poradíme, abychom svého mazlíčka neochudili o ty největší mňamky.

V dnešní době samozřejmě v každém druhém obchodě najdeme už i speciální krmivo pro ježky, ale tyto směsi jsou spíše určené pro ježky venku, aby více přibírali, jsou totiž více kalorické. V takovémto případě je nejlepší podávat to březím samicím.

Další nedílnou součástí ježčí stravy jsou kočičí granule, které jim moc chutnají, obsahují totiž mnohem víc masa, než psí. Někteří ježci mají rádi i kočičí kapsičky, ale pokud jim ji budete podávat myslete na to, že mají být v pokojové teplotě, jinak bychom mohli ježečkovi přivodit pěkný průjem.

Ježka můžete krmit i ovocem, můžete vyzkoušet, které mu bude nejvíce chutnat.

Velmi důležité!

Nekrmte svého ježka divokým hmyzem chyceným venku! Tento hmyz může přenášet parazity, pesticidy a další nebezpečné chemikálie. Buďte také opatrní při krmením jakýmkoliv rostlinným materiálem zvenku, aniž byste si byli jisti, že není nebezpečný. Rostliny vždy před podáním pečlivě umyjte.

Samozřejmě, že pokud jsou to rostliny nebo ovoce z vlastní zahrady a víme, že stromy ani květiny ničím nestříkáme, tak si můžeme být jisti, že je to nezávadné.

Něco navíc

Další věcí, kterou bychom měli dodržovat, je ježkovi podávat dostatečný přísun vitamínu, probatických enzym, protože v této stravě se jich moc nevyskytuje. Pouze v kvalitním mase, jako je například vařené kuřecí maso, také dobře přijímají vnitřnosti. Vše musí být dobře uvařené a před podáním vychlazené a na malé kousky nakrájené.

Strašilky jako domácí mazlíčci

Strašilky jako domácí mazlíčci

Strašilka je opravdu domácí mazlíček k pousmání, v leckterých domácnostech je to spíše moderní dekorace do bytu.

Vzhledem připomínají asi všechno možné, jen ne živého tvora. Leckdy vypadají jako kousek větvičky nebo okousané listí, kus kůry nebo malý proutek.

Příbytek strašilky

Strašilky chováme v zařízení zvané insektárium a mělo by být třikrát vyšší, než nejdelší jedinec aby se mohly svlékat. Na insektárium se nejlépe hodí lepené akvárium postavené na výšku, nebo různé umělohmotné nádoby nahoře zakryté punčochou.

Potrava

Strašilky jsou jedině býložravé. Živí se čerstvými listy, většina druhů žere převážně ostružiník. Pokud jsou ale listy hodně zahnědlé nebo dokonce uschlé, nepočítejte s tím, že je budou strašilky žrát, spíše je odmítnou.

Samozřejmě opět platí pravidlo, že nebudeme podávat ostružiníky, které rostou někde u rušné silnice nebo na místech, kde stříkají rostliny pesticidy.

Zajímavosti

Nejdelší hmyz tohoto druhu objevili vědci na Borneu dorostlého do délky lidské paže. Samostatné tělo měřené od hlavy po konec je dlouhé 37,5 cm. Jedinečná jsou i vajíčka nově popsané strašilky. Jsou vybavena křidélky, které jim umožňují šířit se větrem podobně jako semena některých rostlin.

Je to opravdu zajímavý tvor po všech směrech. Když jsem ho viděla poprvé, nevěřila jsem, že je to nějaký hmyz, nebo živý tvor. Byla jsem z toho tak zmatená, že jsem si myslela, že si dotyčný ze mne dělá srandu dokud se strašilka opravdu nepohnula a já na vlastní oči neviděla, že je živá. Nikdy jsem takhle vyhlížejícího a zajímavého tvora neviděla a do nedlouhé doby ani nevěděla, že něco takového vůbec existuje.

Terárium pro chameleona

Chameleon může být v podstatě kdekoli – v teráriu, drátěné voliéře nebo jen tak volně po bytě na nějaké květině, ale nejlepší variantou samozřejmě je terárium, kde mu můžeme udělat nejlepší podmínky pro úspěšný chov.

Velikost terária

Nejideálnější rozměry terária pro jednoho chameleona jsou 50x60x60 cm a hlavně u chameleonů musíme myslet na to, že čím vyšší terárium, tím lepší, abychom mu mohli vytvořit co nejvíce přirozené prostředí.

Teplota a osvětlení terária

Tato zvířata jsou zvyklá vyhřívat se na horních větvích, proto umístíme zdroj tepla co nejvíce ke stropu. Terárium musíme rozdělit na 3 teplotní části – vyhřívací místo (35 – 45 °C), prostřední část (25 – 30 °C) a dno (20 – 25 °C). V noci vypneme tepelné i světelné zdroje, abychom zajistili přirozený noční pokles teplot.

Větrání

Velmi důležitá je cirkulace vzduchu jako u každého plaza, zajistíme ji buď horním, spodním nebo bočním větráním, v mnoha případech je dobré i dva zkombinovat.

Vlhkost

Minimálně 1x denně musíme terárium důkladně porosit, vzdušnou vlhkost pomohou udržovat živé rostliny. Vlhkost v teráriu by měla být 60 – 75%.

Vnitřní prostor

Co se týká vybavení terária tak zadní a boční stěny je dobré polepit pískem nebo umělými kameny, nebo nějakou tapetou. Nedílnou součástí terária by měl být dostatek silných větví, po kterých může chameleon šplhat. Měli bychom je rozdělit do pater, aby měli rozdílnou teplotu a chameleon si sám vybral, která mu zrovna vyhovuje. Další velmi důležitá věc je mít tam alespoň jednu živou rostlinu, z jejichž listů může chameleon pít stékající kapičky vody. Používáme nejedovaté druhy třeba břečťan, bromelin.

Krmení

Chameleona bychom měli krmit obden, tedy dospělého chameleona, březí samice potom denně. Není na škodu nechat jim i jeden den půst. Stejně tak u samců, tam to může být i déle.

Velmi důležitý je příjem vody, třeba orosením podávané potravy.

Ježek bělobřichý

Není to tak dlouho, co se objevilo na všech internetových stránkách: prodám ježka bělobřichého. Je to velmi zajímavý tvor a hlavně také velmi zajímavý mazlíček, ale jak se dokázalo, dá se mazlit úplně se vším, od oblovky žravé po ježka.

Pokud si budete chtít ježka pořídit, musíme si zase říci, jestli máme dostatek času se mu věnovat. Také si musíme dobře rozmyslet, od koho si ježka kupujeme. Je lepší si koupit ježka od chovatele, než-li ze zverimexu, aspoň máte jistotu odkud zvíře pochází a v mnoha případech, jak je staré a hlavně že je zdravé.

Pokud půjdete k nějakému chovateli, je pár věcí, kterých bychom si měli všímat při výběru:

jasné oči
čistá kůže
bodlinky i zadeček
bez strupů a zranění
čilost
hmotnost (ani příliš tlustý, ani moc hubený)
zdravé nožky, bez přerostlých drápků
neškrábe se

Jednou z věcí, která je také velmi dobrá, jelikož pořízení takového bodlináče není levná záležitost, rovnou se po cestě od chovatele zpět domů zastavit u zvěrolékaře, aby ho prohlédnul, jestli je ježeček v pořádku. Spousty zvěrolékařů sice tento druh ježka ještě neznají, ale po domluvě se dá udělat vše.

Je to opravdu hezké bodlinaté zvířátko ale mysleme na to, že jako každému zvířátku se mu musíme maximálně věnovat, aby nám nezdivočelo a nekousalo nás. Čím více se mu budete věnovat, tím více vás bude mít rádo a velmi snadno se potom takováto zvířátka dají ochočit, stejně jako pes nebo kočička.

Chameleon Jemenský

Je to velmi krásné a obdivuhodné zvíře. Je velmi specifický a svým způsobem nápadný, ikdyž se umí velmi dobře maskovat.

Charakteristika

Chameleon se řádí mezi plazy, samci mají vystouplý hřeben jak na zádech, tak i na hlavě. Jejich kůže je přeměněná na šupiny a přední prsty mají srostlé na dva a zadní na tři. Oči mají vystouplé a mohou se pohybovat všemi směry a co je na tom nejzvláštnější – nezávisle na sobě.

Už od přírody a od miminka mohou přeměňovat barvy podle toho, v jakém prostředí se zrovna nacházejí. Ikdyž se říká, že chameleon to dělá jen pokud mu hrozí nebezpečí a protože je to tvor, který se proti svým nepřátelům nemá jak bránit, toto je jeho jediná obrana, učinit se nehybným a neviditelným. Další zvláštností je jeho dlouhý vymrštitelný jazyk, kterým loví potravu. I přes to, že chameleon není nijak zvlášť hbité zvíře, jazyk má opravdu rychlý.

V přírodě se vyskytují hlavně na stromech a větvích, kde je jim nejlépe. A opět musíme myslet na jedno pravidlo, pokud si budeme chtít chameleona pořídit nikdy nesmí být v jednom teráriu dva samci. V neposlední řadě je to jeden z mnoha exotických zvířat, ke kterému nepotřebujeme žádné registrační listy.

Hmotnost, velikost

Samci dosahují velikosti cca 65 cm, samice dosahují velikosti cca 45 cm. Samec váží 200 – 300 g, dožívá se cca 6 let. Samice váží 50 – 100 g a dožívá se 2 – 3 let, záleží na počtu snůšek.

Potrava

Jako většina plazů je i chameleon všežravý, sní vše od hmyzu po malá myšata, ale samozřejmě nepohrdne ani ovocem nebo zeleninou.

Sameček nebo samička?

Myslím si, že zrovna u chameleonů je to úplně jedno, samozřejmě vždy platí pravidlo, že pokud budete chtít jednoho jedince, bude mu smutno, pokud se mu nebudete dostatečně věnovat.

Takže jako v ostatních případech, pokud si budete chtít pořídit chameleona, mysleme na to, že jestli mu nebudeme moct věnovat hodně času, je lepší si jich pořídit více.

Znova opakuji pravidlo, může jich být v teráriu více, ale vždy tam musí být jen jeden samec!

Korela chocholatá

V Čechách velmi oblíbený a hodně chovaný papoušek je velmi krásný a zajímavý svojí chocholkou a rudými tvářemi.

Korely určitě chtějí společnost, jsou to nadmíru společenští ptáci, proto pokud si je budete pořizovat, tak určitě dvě. Můžete klidně i jednu, ale počítejte s tím, že bude vyžadovat hodně společnosti a péče. V přírodě totiž žijí ve velkých počtech a hejnech a také tvoří nerozlučné páry mezi sebou, proto samotu rozhodně nevyhledávají.

Voliéra pro korelu

Pokud budete chtít dělat svoji voliéru ať už venku nebo uvnitř, určitě je dobré dělat ji ze dřeva a vpředu potáhnout pletivem s oky 10-16mm. Samozřejmě čím více prostoru jim dopřejete, tím je to lepší. Podlaha by měla být buď betonová, nebo posypaná říčním pískem pro velmi snadné čistění.

Další vybavení

hnízdní budka s vletovým otvorem o velikosti 6-8 cm a výstelkou z měkkých hoblovaček
střecha kryjící 1/3 prostoru proti nepohodě
krmná chodba, aby při krmení a čištění papoušci nemohli ulétnout
bidla z ovocných stromů nebo z černého bezu
napáječka s denně čistou vodou

Zbarvení

Korely jsou velmi zajímavý ptáci a mají také mnoho zbarvení. Nejčastější jsou šedé, pak mohou být bílé ale i velmi tmavé, je to různorodé.

Pokud si ji tedy budete chtít pořídit, určitě myslete hlavně na dostatek prostoru. Jsou to papoušci a i když nejsou zrovna velcí, potřebují prostor pro létání a hlavně potřebují společnost, proto je lepší, když na něj nebudete mít tolika času, si pořídit korely minimálně dvě, aby nestrádaly.

Bydlení a potrava pro agamy

Věc, kterou by jsme měli zvažovat, pokud si budeme chtít pořídit agamu je, jak velké terárium na ni budeme potřebovat.

Samozřejmě se to odvíjí od toho, kolik agam si budeme chtít pořídit, jestli jednu, nebo pár, nebo více agam. Pokud budeme chtít pár, měly by rozměry terária mít 50x100cm s výškou 60cm. Pokud jich budeme chtít více, třeba tři – jednoho samce a dvě samice, tak by velikost měla být minimálně 60x160cm a výška 60cm.

Teplota

Co se týká prostředí a teploty terária, měla by mít 28-35°C přes den, lokální výhřev v rohu 40 °C a na noc vše snížíme na cca 22 °C. V létě možné slunění ve venkovním teráriu.

Dále bychom měli v teráriu udělat vyvýšená místa a poličky, abychom agamě poskytli co nejvíce přírodní prostředí.

Osvětlení

Osvětlení zajistíme zářivkami nebo bodovým výhřevným světlem a intenzitu nastavíme tak, aby to agamám vyhovovalo. Poznáme to tak, že si o to sami řeknou, pokud je světlo moc silné budou se od něj vzdalovat a pokud na něm budou přimáčknuté je příliš slabé. V obou případech je potom světlo nutné upravit optimálně.

Substrát

Ten se dá zakoupit v jakémkoli obchodě pro zvířata už předem připravený a namíchaný pro agamy, nebo můžeme použít říční písek/štěrk. Důležité je, aby byl propraný a neztěžoval vašim chovancům dýchání.

Potrava

Agama vousatá je všežravec, takže z poloviny masitá strava, jako třeba holátka myší nebo potkanů a z druhé poloviny pouze zelenina a ovoce.

S oblibou si pochutnávají na semenech rostlin, jejich listech či plodech. Z živočichů mají nejraději hmyz a malé savce (např. hlodavce, ptáky, ještěry či hady).